Můj typický pracovní den v novozélandské vládě – Díl 2/2

Pokračování minulého příspěvku:

Po obědě nastává pracovně více různorodá část dne. Jako správcům archivu a informací jako takových nám chodí spousta požadavků od kolegů napříč celým ECanem, kteří potřebují najít nějaký dokument a nedaří se jim, potřebují nastavit oprávnění k prohlížení různých složek, potřebují se podívat na staré mapy, které ještě nejsou digitalizované a tak dále. Pošlou nám systémem požadavek a ten pak řeším. Někdy je to jednoduché, někdy složitější. Když třeba nějaký občan Christchurch žádá o povolení vyvrtat si na pozemku studnu, ECan to musí schválit. Některé zemědělské oblasti v Canterbury mají podzemní vody nedostatek a tak se každá taková žádost posuzuje velice individuálně. Úředníci tu úzce spolupracují s vědci, od kterých získávají data o aktuálním počtu odběru vody v okolí nebo třeba o tom jak se v průběhu let odběr vody změnil. K tomu se často potřebují podívat i do materiálů starých třeba 50 let (což je pro Novozélanďany taková prehistorie), které z kapacitních důvodů nejsou elektronické. Komunikuji se společností Recall, která nám ve svých speciálních halách odolných hurikánu, ohni i povodni skladuje za nemalé peníze fyzické dokumenty a objednávám podle našich speciálních zkratek dokumenty, které zrovna potřebuji.

 

Když vyřídím všechny požadavky ostatních kolegů z ECanu, tak už je čas abych oběhla celou budovu a roznosila některé dokumenty, které přišly ráno poštou k rukám určitých lidí. Také vezmu dolů pošťákovi odchozí poštu, kterou celý den na naše oddělení ostatní zaměstnanci nosili. Mám to hrozně ráda. Hezky se protáhnu, s každým prohodím pár slov, vždycky mě to nabije. Přesně při tomhle odpoledním roznášení pošty jsem získala velkou spoustu přátel a dozvěděla se pokaždé hromadu zajímavých věcí. 

 

Zdánlivá nuda…

Pak nastává poslední část dne, kdy pracuji na svém speciálním projektu. Jelikož se bude prodávat starý sklad dokumentů, který je dál za Christchurch a finančně se nevyplatí, dostala jsem za úkol zbavit se tisíců krabic s dokumenty, které tam stále jsou. Když píšu zbavit, tak si nepředstavujte, že je jednoduše skartuji.  U každého listu papíru, který v krabici je se musím podívat do systému, jestli existuje v elektronické podobě. Většinou neexistovaly. Spousta z těch dokumentů byly důležité, jednalo se například o diáře členů zastupitelstva, které je ze zákona nutné archivovat a tedy i digitalizovat, spousta z nich byly jen kopie, nečitelné čmáranice, malůvky z nudného meetingu nebo třeba letáky. Teprve to, co je v systému se může poslat na skartaci (opět do externí firmy).

Tento projekt je náročný, je to hodně o hledání a kontrole. Ale zase mě hodně posouvá, protože na něm pracuji se svou nadřízenou Denise a Denise je prostě taková má hrdinka. Je ztělesněním silné ženy – manažerky v tom nejlepším slova smyslu. Je srdečná, laskavá a pečující a na druhou stranu práce pod jejím vedením je vždy odevzdaná kvalitně a včas. Takových žen – manažerek má ECan spoustu.

 

Nejen já chodím do práce ráda

Jsem ponořená v dokumentech, hledám v systému, baví mě to a ani si neuvědomuji, že mě moji kolegové zdraví. Ve čtyři odpoledne mi Denise položí ruku na rameno a říká mi, ať už jdu taky domů. Přesně tak. Na Novém Zélandu si lidé váží hodnot jako je rodina, duševní zdraví, odpočinek. Takže na nějaké přesčasy tu není nikdo zvědavý. Během pracovního dne se člověk věnuje stoprocentně práci, ale jakmile pracovní den skončí, zavře za prací dveře. A víte co? Funguje to! Lidé tu chodí do práce rádi, když pracují, tak opravdu pracují a do práce dávají všechno. 

 

A tak jdu i já domů. Těším se na procházku odpoledním městem, těším se na Vikyho, těším se na spolubydlící, těším se na další den v práci. Každý den je tu báječně. Jsem za to všechno tak moc šťastná.

 

PS: Jestli jsem vás popisem mé fantastické práce v Christchurch na Novém Zélandu motivovala natolik, že byste pro ECan chtěli taky pracovat, tak vás sem přidám i odkaz a jeho kariérní stránky. Stále shání schopné lidi do všech možných týmů. Mrkněte zde:

 

https://ecan.elmotalent.co.nz/careers/vacancies/jobs

 

Pro další inspiraci si přečtěte i další články na Blogu nebo se začtěte do mé jedinečné knížky Nebojte se zářit!

Můj typický pracovní den v novozélandské vládě – Díl 1/2

V tomto článku se vám pokusím popsat z mého pohledu jak vypadal takový můj obyčejný pracovní den v krajském úřadu pro životní prostředí Environment Canterbury. (Kdybyste se chtěli podívat co to vlastně Environment Canterbury je za instituci, podívejte se na webové stránky www.ecan.govt.nz ) . Konkrétně si budete moci přečíst jak fajn bylo pracovat v zahraničí a budete moci třeba i srovnat váš normální den ve vaší práci. Tak jdeme na to!

Můj den začíná budíčkem v 6:30. Do práce to mám asi čtyři kilometry a protože za A) se mi nechce půl hodiny kroužit okolo budovy a hledat parkovací místo abych stejně nakonec zaparkovala dva kilometry od práce a za B) Nový Zéland vás prostě pohltí zdravým životním stylem ať chcete nebo nechcete, tak chodím každý den pěšky. Miluju to. Cestou do práce si užívám východ slunce, který je tady v Christchurch famózní. Do práce se každý den hrozně těším. Těším se na své kolegy a kolegyně, na výbornou kávu, na samotnou práci, protože mě strašně baví a na to, co nového se stane, protože každý den se děje něco zajímavého.

Přicházím do budovy, odemknu si kartou hlavní dveře. Zamířím k recepci, kde už je recepční Bronwyn, pozdravíme se, prohodíme pár milých slov o tom jak se nám daří a jdu si přivolat výtah. Někdy jdu po schodech pěšky. Občas mi ráno náš hlavní šéf CEO Bill Bayfield galantně podrží dveře, tak se spolu vždycky hezky srdečně pozdravíme. Původní budova Environment Canterbury byla silně poškozena při devastujícím zemětřesení v roce 2011 a protože se jednalo o jednu ze zásadních institucí, tak se dočkala nové krásné budovy mezi prvními. Budova je to nádherná. Je prosklená, vzdušná a světlá. Jen Bill Bayfield má svou kancelář, jinak tu všichni pracujeme v jednom velkém open office. Všechna čtyři patra jsou navzájem propojená a každé má jinou barvu podlahy. 

Takže vyjedu výtahem nebo vyšlapu do posledního čtvrtého patra, kde sídlí mimo jiné i mé oddělení informačního managementu. Sídlí tu i oddělení správy budovy a velké oddělení, které se stará o hromadnou dopravu v Canterbury. Uprostřed patra je otevřená kuchyňka pro zaměstnance, kde je k dispozici káva, čaje a různé další nápoje jako třeba chai chai nebo horká čokoláda. Na stole v kuchyňce je téměř každý den nějaká dobrota od jiných zaměstnanců, kteří třeba zrovna slaví ten den pracovní výročí, narozeniny, úspěch nebo prostě jen chtějí ostatním udělat radost a upečou něco dobrého. U svého stolu bývám tak čtvrt hodiny před osmou, kdy začínám. Strašně ráda tu jsem dřív, abych si v klidu zapnula počítač, odstrojila se, udělala si kafe a popovídala s kolegy.

 

Teď už k práci

V osm jdu dolů na recepci pro příchozí poštu. I když lze veškerou komunikaci s úřadem řešit elektronicky, fyzické pošty je stále velký pytel každé ráno. Pytel zanesu do “podatelny”, kde si jeho obsah pěkně vysypu na stůl a začnu třídit jeho adresáty. Každý dokument, který fyzicky i elektronicky ECan obdrží se musí jednak dostat ke konkrétní osobě, která ho bude řešit a pak musí být také digitalizován do archivu. Na každý dokument dám razítko se dnem přijetí a jeho číslem v elektronické databázi, které teprve musím vytvořit. Protože při devastujících zemětřeseních v letech 2010 a 2011 byla poškozena nebo zničena velká spousta důležitých dokumentů, politikou ECanu je od té doby digitalizovat vše.

Když mám všechnu příchozí poštu roztříděnou, tak si ji vezmu ke stolu a začnu vytvářet ve virtuální knihovně jednotlivé dokumenty. Co fyzická položka to virtuální položka. Během let oddělení informačního managementu vytvořilo geniální systém na to jak jednotlivé dokumenty vytvářet, třídit do kategorií a přidávat k nim metadata, klíčová slova a tak dále. Každý dokument musí být vyhledatelný tím správným člověkem a být skrytý pro ostatní. Musí mu být také nastaveno správné workflow, aby adresáti věděli, že na něm mají začít pracovat. Je to mravenčí práce se zkratkami, dlouhými čísly, klíčovými slovy, složkami a daty. Člověk musí být hodně pečlivý, aby se nikde neuklikl nebo nenapsal něco špatně. V takovém případě by se už dokument v elektronické podobě nepodařilo dohledat, což by byl obrovský problém.

 

Tea Time prostě musí být

Striktně se tu dodržuje tzv. TEA TIME, desetiminutová pauza v deset dopoledne. Všichni z našeho oddělení ( je nás celkem dvanáct) si jdeme společně udělat další kafe nebo čaj do kuchyňky a sedneme si u stolu. Deset minut si poklábosíme, pozapomeneme na práci, zasmějeme se různým historkám a jdeme dál. V týmu máme třeba Gay Gibson, maminku jednoho z nejlepších hráčů světoznámého rugbyového týmu All Blacks všech dob, Daryla Gibsona. O super historky není nikdy nouze.

Zhruba do oběda mám zaevidované a nastavené elektronické soubory ke každému dokumentu a jdu je všechny po jednom naskenovat. Vzhledem k tomu, že máme skvělé kopírky, musím jen odstranit případné svorky a sponky a můžu naskenovat všechno naráz. Ke každému elektronickému souboru musím dát ještě barevný sken jeho originálu. Pak si v počítači všechny skeny upravím, přesvědčím se, že nejsou vzhůru nohama nebo špatně naskenované a přiřadím je k dané položce v digitálním archivu. Některé papírové originály pak označím podle dne, dám do krabice a tu odešlu do externí firmy, od které si pronajímáme speciální sklady na uchovávání záznamů. Některé dokumenty nemusí být archivovány v papírové podobě a tak si je připravím do takových přihrádek abych je později roznosila kolegům po celé budově. Přitom se také starám i o email, kam chodí důležitá pošta od obyvatel elektronicky a je jí také potřeba přetřídit a zadat do archivu. Tady je to ale podstatně jednodušší, protože nemusím nic skenovat.

Už bude 12 a já mám hotovo. Na oběd si jdu buď něco k jídlu koupit do kantýny, kde si ke mě vždycky někdo sedne a poznávám tak další lidi. Nebo si s kolegy sedneme do křesel k prosklené stěně, ze které je nádherný výhled na Christchurch a dáme si něco z domu. Nebo se jdu projít po okolí a trochu se vyvětrat. 

Krajina Canterbury

O takhle nádhernou krajinu se ECan stará. Na snímku je tzv. copánková řeka Waimakariri. Foto je ze stránek www.ecan.govt.nz

Pokračování příště … 🙂

Boj se strachem, práce v zahraničí

5 tipů jak překonat strach z neúspěchu: “Co když má práce v zahraničí nevyjde?”

Spousta lidí touží po tom odjet do cizí země, poznávat svět. Sní o tom třeba i roky. Láká je představa života a práce v zahraničí. Při rozhovoru s někým, kdo skutečně v zahraničí žil si jen povzdechnou a po chvíli se zase nechají unést do reality. Pak jenom litují a po čase si vzpomínají už jenom na ty promarněné příležitosti, kdy si mohli svůj sen splnit, ale neudělali to, protože se prostě báli. Tento článek je pro ty z vás, kteří (stejně jako já) potřebujete racionálně zdůvodnit, proč se žádný neúspěch při hledání práce konat nebude. Tento článek je o překonání strachu z neúspěchu.

 

Boj se strachem, práce v zahraničí

Znám lidi, kteří jsou tak pozitivně nastaveni, že se při představě jakékoliv nestandardní nebo náročné situace zaměří primárně na to, proč by se věc měla podařit. Předem se nezabývají komplikacemi, které mohou nastat, ale soustředí se na dobrý výsledek. Takových lidí je ale opravdu jen menšina. Většina z nás je nastavena tak, že při představě situace, kdy vystoupím ze své komfortní zóny, automaticky přemýšlí co všechno by se mohlo pokazit. Přílišné soustředění na možné problémy automaticky vytváří strach, který nás často tak duševně ochromí, že si na konci přemýšlení vlastně řekneme, že to za to nestojí.

 

Ani jeden z těchto dvou krajních přístupů se mi neosvědčil. Když jsem byla orientovaná na pozivní výsledek a nepřipouštěla si možné komplikace, byla jsem mnohdy nepříjemně překvapená a ve výsledku nepřipravená na to, jak tyto komplikace řešit. Když jsem se naopak soustředila převážně na to negativní, co by se mohlo stát, skončila jsem často demotivovaná a paralyzovaná strachem, kterého jsem se pak těžko zbavovala.

Nejefektivnější přístup je někde mezi – být pozitivně naladěn na dobrý výsledek, ale zároveň si být vědom i možných problémů, které mohou nastat a hlavně – být připraven je při cestě řešit.

Následujících 5 tipů jak se vyrovnat se strachem je proto výsledkem tohoto přístupu zlaté střední cesty. 

 

Tip číslo 1: Vědomé plánování hledání práce 

Pokud jste se rozhodli, že odjedete do zahraničí a najdete si tam dobrou práci, při které uplatníte své dosavadní cenné zkušenosti, nejlepším krokem, kterým začít je, že si přečtete můj eBook Nebojte se zářit, kde velice konkrétně popisuji proces hledání práce v zahraničí od úplného počátku. 

Vědomým plánováním hlední práce myslím především zodpovědět si hlavní otázky: V jakém oboru chci najít svou vysněnou práci? V jaké oblasti? Jaké mohu mít finanční očekávání? Jak dlouhou dobu si na hledání práce chci nechat? Jak dlouho si mohu dovolit hledat práci s ohledem na výdaje a finanční rezervu? 

Tím nejhorším, co můžete udělat (a co většina lidí dělá) je to, že si řeknete, že to prostě nebudete řešit a spolehnete se na to, že to nějak dopadne. Nedopadne. Žádnému opravdu úspěnému člověku nespadl úspěch jen tak z nebe do klína. 

 

Tip číslo 2: Identifikace možných problémů

 

Při zodpovídání otázek z předchozího bodu váš mozek určitě narazil na pár dalších znepokojivých otázek, které vám teď vrtají hlavou. Je to správně, protože teď můžeme identifikovat hlavní nebo nejčastější komplikace, které při vašem hledání práce mohou nastat. Je důležité před nimi neschovávat hlavu do písku, ale nechat je vyplout na povrch, ať se zdají sebehrozivější. Při identifikaci potenciálních komplikací se snažte být co nejvíce konkrétní, ale zároveň se nezabývejte malichernostmi. Příklad možného problému je, že v oblasti, kde byste se chtěli usadit, není po zkušenostech ve vašem preferovaném oboru poptávka. 

 

Tip číslo 3: Analýza a příprava záložního scénáře (co budu dělat když)

 

Když už jste byli schopní stanovit si, s jakými problémi se můžete potýkat, je na čase být trochu kreativní, provést analýzu problému a na jejím základu si připravit záložní scénář. Když tedy na základě aktuální poptávky zjistíte, že byste neměli moc šancí na uplatnění na pozici, ve kterém máte nejvíce zkušeností, tak můžete buď přehodnotit místo, ve kterém se plánujete usadit nebo si sednout nad vaše CV a podívat se na základě vašich dosavadních zkušeností, zda by se nedali využít i v jiné pozici, která je v daném místě žádaná.

Díky záložnímu scénáři zjistíte, že je vlastně každá situace, se kterou se můžete setkat řešitelná. Zjistíte, že není proč mít strach.

 

Tip číslo 4: Čerpání motivace a inspirace

 

Každý z nás má nějaké své proč, které ho pohání ve snech. Je důležité si uvědomovat stále dokola, proč jste se rozhodli a co je vaší motivací. Ne abstraktně, ale zcela konkrétně. Motivací nejsou peníze, ale konkrétní věc, kterou si za ně pořídíte. Pro mě osobně to byl můj vysněný dům s velkou zahradou, který jsem si mohla dovolit bez zadlužení se do konce života. Mějte důvod, proč chcete odjet a žít v zahraničí stále na očích, ať na něj přes všechen strach nezapomenete. Můžete si dát malý obrázek do peněženky nebo si udělat vision board. 

 

Tip číslo 5: Víra v sebe sama

 

Hlavní zbraní v boji proti strachu z neúspěchu je vědomí, že na to máte. Že jste dobří v tom, co umíte. Že máte co nabídnout. Není možné, abyste na své cestě neuspěli. Podívejte se a zrekapitulujte všechno, čeho jste doposud dosáhli. Jak jste se poprali s daleko horšími věcmi než je odjet do zahraničí. 

 

Závěrem

 

Strach je nedílnou a důležitou součástí naší psychiky a jeho hlavním úkolem je chránit nás, abychom si neublížili. Nicméně častokrát se jím necháváme ovládat víc než je potřeba a to nám naopak může ublížit ještě mnohem více. Je proto ideální jej ani nepotlačovat, ale ani se mu nepoddávat. Uvědomit si ho, přijít na jeho příčinu a zpracovat ho tak, abych z něj ve výsledku profitoval.

 

Přeji vám proto, ať se se svými strachy dokážete skamarádit a využít je maximálně ve svůj prospěch.

 

Výuková videa ANGLIČTINA na Youtube zdarma: 5 nejlepších autorů

angličtina na Youtube zdarmaBez dobré znalosti cizího jazyka se v zahraničí neobejdete, to dá rozum. Nicméně jak se ale konkrétně učit nebo zdokonalovat se v cizím jazyce (v dnešním případě v angličtině)? Na internetu je nepřeberné množství nejrůznějších zdrojů. Jak to ale bývá se vším, zdaleka ne všechny zdroje jsou kvalitní a někdy je opravdu těžké se ve výukových materiálech vyznat. 

Tento článek vám proto ulehčí práci a představí vám 5 kanálů s videi na Youtube, díky kterým se lépe naučíte anglicky. Všechny kanály pomohly mě osobně a hojně jsem je nejen před cestou, ale i při samotném pobytu v zahraničí využívala.

 

Kanál č. 1 – Learn English with EnglishClass101.com – Alisha

Alisha má na svém Youtube kanále hodně přes 5 milionů odběratelů a její popularita stále stoupá. Kanál má stovky videí, téměř každý den tu přibude nové video.

V případě tohoto kanálu si přijde na své úplně každý. Alisha vytváří videa pro úplné začátečníky i pro velmi pokročilé studenty. Já mám ráda její videa s výukou gramatiky. Podle mě je to jeden z nejlepších lektorů gramatiky na Youtube, protože vám dokáže smysluplně vysvětlit všechny anglické časy ve dvaceti minutách a hlavně tak, že je opravdu pochopíte. Dále se zaměřuje i na časté a méně časté chyby v gramatice. Její učící přístup je velmi profesionální, nicméně určitě ne nudný. Každopádně musím říci, že Alishina videa užívám hlavně k učení gramatiky.  Čas od času dělá i živá vysílání, kde může divák komunikovat prostřednictvím chatu s ostatními. Její videa mají různé délky. Od kratičkých několika minutových po dlouhé tříhodinové maratony intenzivní angličtiny. Takže pokud se potřebujete naučit úplné základy, jakoukoliv gramatiku nebo v něčem nemáte jasno, je Alisha jasná volba. 

https://www.youtube.com/c/EnglishClass101/featured

 

Kanál č. 2 – engVid: learn English – Ronnie

EngVid je jeden z nejznámějších kanálů pro profesionální výuku angličtiny. Na tomto kanále působí relativně hodně různých učitelů (v roce 2021 jich je 11), kteří vám jsou k dispozici. Všichni lektoři používají určitou strukturu výuky a tak jsou videa různých autorů pod záštitou engVid zárukou určitého standardu a podle mě i vysoké kvality. Podle vaší pokročilosti si můžete vybrat své oblíbené lektory. Výběr je opravdu velký. Můžete si vybrat lektory, kteří se věnují spíše začátečníkům, lektory, kteří se soustředí spíše na hovorovou, praktickou angličtinu nebo lektory, kteří vás připraví na těžké anglické zkoušky.

Mou oblíbenkyní na kanále engVid je Ronnie. Ronnie je Kanaďanka a je možné ji potkat v Torontu, kde žije. Ronnie je vtipná a nevyhýbá se ožehavým tématům jako třeba jak (ne)mluvit sprostě v angličtině, jak se slangově popisují různé části těla a tak dále. Má 4 miliony odběratelů, což je číslo, které mluví za vše. Abych byla úplně upřímná, nejdříve jsem si videa s Ronnie pouštěla navečer místo seriálu. Díky tomu, že má svůj osobitý zábavný styl, ani nevnímáte, že se vlastně učíte. Překvapilo mě, jak moc jsem si toho z jejích lekcí zapamatovala a používám dodnes. Ronnie můžete sledovat i jako začátečník, i jako pokročilý. Mluví pomalu a srozumitelně a všechna složitější slovíčka vysvětluje.

https://www.youtube.com/c/engvidRonnie/featured

 

Kanál č. 3 – engVid: learn English – James

Mým druhým oblíbencem je James, který taktéž vysílá pro platformu engVid. James není vhodný pro úplné začátečníky, zaměřuje se spíše na broušení a zlepšování angličtiny. Jeho videa oceníte tedy v případě, že už nějakou základnu v angličtině máte a rádi byste se zlepšovali. Nabídne vás spolu se svým kamarádem červíkem spoustu videí, ve kterých se naučíte přestat používat parazitická slova nebo často se opakující slova. To se vám bude určitě hodně hodit třeba u pracovního pohovoru, kde je bohatá slovní zásoba nesporným plusem. Dále se zabývá různými konverzačními tématy jako například jak začít konverzaci, jaké fráze a slova použít pokud chcete překlopit hádku s někým s odlišným názorem v oboustrannou diskuzi.

James má ale stejně jako Ronnie i výuková videa ze segmentu Basic English, tedy i pro začátečníky, nicméně jich není úplně hodně a jsou spíše výjimkou. 

Stejně jako videa od Ronnie jsou i Jamesova videa krátká, většinou mají 5-10 minut. Zaměřují se hlavně na praktický, každodenní aspekt angličtiny

https://www.youtube.com/c/engvidJames/videos

Kanál č. 4 – EnOn – English Online 

Kanál English Online je ideální na trénování porozumění angličtině. Obsahuje okolo 200 videí, které představují v podstatě audioknihy s titulky. Můžete si vybrat z několika úrovní poslouchané angličtiny s tím, že je zde i speciální playlist pro úplné začátečníky. Autor tohoto kanálu je zřejmě velkým fanouškem díla Agathy Christie a Sherlocka Holmese, protože je zde namluvena snad většina jejich povídek. Dále jsou zde k poslechu známé či méně známé pohádky a sci-fi příběhy. 

Tento učební zdroj jsem dříve používala třeba při vaření nebo jako background k jiným činnostem. Hezky si naposloucháte výslovnost, slovíčka a fráze. Dnes už mám angličtinu pokročilejší než v době, když jsem se poprvé chystala odjet do zahraničí, takže k poslechu angličtiny používám jiné zdroje.

https://www.youtube.com/c/EnOnEnglishOnline/featured

 

Kanál č. 5 – Online zpravodajské vysílání 

Pokud nejste úplně na úrovni začátečníka, doporučuji vám sledovat online vysílání zpravodajských stanic. A ne ledajakých, ale ideálně těch, které jsou z regionu, do kterého míříte. Mnohdy je trochu obtížnější zprávám úplně porozumět, protože se používá slovní zásoba specifická pro danou zprávu, nicméně je to fantastický učící zdroj. Díky spojení vizuálního obrazu a audia se vám budou nová slovíčka, fráze i gramatika lépe propojovat a snáze si je zapamatujete. Moderátoři mají většinou výbornou angličtinu, která se dobře poslouchá a navíc budete v obraze, co se ve vaší vysněné destinaci děje, o čem se mluví a s jakými problémy se země potýká. 

Snad každý region na světě má nějaké specifické vysílání. Pro asijské země doporučuji stanici CNA, renomé kvalitního zpravodajského portálu má i arabská Al Jazeera, Euronews (in English) zprostředkovávají zprávy hlavně (ale ne výlučně) z Evropy, Severní Amerika má své NBC News nebo Fox News, ABC News (Australia) pro Austrálii a oblast Pacifiku a tak dále.

Vždycky, když zprávy z Al Jazeery poslouchám, tak mě udivuje, jak jsou česká média špatná. Ve světě se toho tolik důležitého děje a u nás média zprostředkovávají pouze zlomek a když už, tak to jsou většinou “šokující” zprávy vytržené z kontextu. 

U tohoto zdroje si jen dejte pozor na to, abyste si nevybrali ke sledování či poslechu některé z takzvaných dezinformačních stanic, kterých je také dost. Vybírejte si jen renomované zpravodajské služby.

Závěrem

Závěrem bych vám doporučila ještě jednu věc a tou je kanály různě kombinovat. Dejte si je do záložek, ať je nemusíte pokaždé složitě hledat. Poslouchejte ty, na které máte zrovna chuť, nenuťte se dívat na videa s gramatikou jen proto, abyste si mohli udělat čárku. Čas na ně určitě přijde jindy, až budete poslouchat zprávy a nepochopíte, proč mluvčí říká větu tak, jak říká. 

V dnešní době je díky technologiím studium angličtiny opravdová pohoda (představte si, že lidé měli ještě před rozmachem internetu k dispozici jen papírové učebnice). Tak toho využijte a bavte se, půjde vám to snáz 🙂

 

Přečíst si můžete i další články z mého Blogu  nebo můj skvělý eBook Nebojte se zářit, který je tipy přímo nabitý.

Práce v zahraničí v / po CORONA krizi? To nejlepší, co pro sebe můžete udělat!

koronavirus ve světě

Práce v zahraničí v době koronaviru

Doba, ve které už nějakou chvíli žijeme, je charakterizovaná kromě jiného hlavně slovem, které spousta lidí (včetně mě) upřímně nesnáší.

KORONAVIRUS. 

Můžeme najít desítky různých názorů na koronavirus. Spousta lidí věří, že se nejedná o nic víc, než nafouknutou bublinu. Spousta lidí si myslí, že je to uměle vyvolaný nástroj ke snížení světové populace, nástroj pro zotročení lidí nebo prostředek iluminátů k získání nadvlády nad planetou. Spousta lidí chápe dnešní dobu jako biblickou apokalypsu a postupný konec světa. Někteří lidé to prostě neřeší a v rámci možností si užívají života. Práce v zahraničí za dob koronaviru nám proto může připadat na první pohled jako šílenství….

 

Ať už máme na celou záležitost ohledně světového fenoménu jménem covid názor jakýkoliv, faktem je, že se mu podařilo doslova převrátit svět vzhůru nohama. Víceméně většina světa se s koronavirem nějakým způsobem potýká a koronavirus dění ovlivňuje.

 

Protože se tento vir vyhnul jen málo zemím, každý kout světa se s ním musí nějak vypořádávat. A asi uhádnete, co chci říct – naše malá země se s koronavirem a situací, kterou způsobil, nedokázala úplně dobře poprat. Bohužel jsme byli a v době, kdy píšu tento příspěvek, stále jsme v otázce řešení koronavirové krize na světovém dně. Máme obrovský počet mrtvých (největší poměr na obyvatele), máme nejdéle zavřené školy a co je pro mladší generaci v produktivním věku další velká rána – naše ekonomika se propadla, nadále se propadá a vzhledem k gigantickému zadlužení se zcela jistě propadat bude. 

 

Všechny tyto faktory dělají z naší krásné země momentálně asi to nejhorší místo na světě, kde zrovna žít. Nemám v úmyslu polemizovat o důvodech, které k tomuto katastrofálnímu stavu ekonomiky, ale i společnosti vedly. Odpověď známe všichni. 

 

Je proto potřeba se rozumně zamyslet nad tím, co dělat, abychom se  té ne úplně růžové budoucnosti, která nás teď v České republice čeká, pokud možno vyhnuli. Politici, ekonomové i další odborníci se shodují, že následujících pár let se bude ekonomika teprve vzpamatovávat z covidového otřesu. Já si ale myslím, že to bude více než jenom pár let. 

 

Některé následky už jsou vidět. Postupná vzrůstající nezaměstnanost jednak kvůli propouštění a pak také z důvodu množství podnikatelů, kteří byli nuceni ukončit své živnosti a nechat se zaměstnat. Spousta firem, které nabírají nové zaměstnance, nabízí nižší nástupní mzdy než nabízeli před rokem a půl a to především kvůli vysokému počtu zájemců. Bohužel se není čemu divit. Všichni se snaží šetřit a minimalizovat náklady, protože budoucnost je (až na pár výjimek) opravdu nejistá…

Nicméně dobrá zpráva je, že ne všechny země jsou na tom tak bídně jako my. Například život na Novém Zélandu a v Austrálii je podle zpráv přátel, kteří tam žijí, již dlouho v normálu. Lidé se tam pohybují bez respirátorů, konají se tam hromadné akce, lidé cestují, chodí do restaurací a užívají si života. Větší výjimkou je snad jen pozastavený turismus. Výhodou pro nás je i to, že z důvodu odlivu zahraničních pracovníků, je v těchto zemích v současné době opravdu jednoduché získat práci. Uvolnila se především místa na farmách a sadech. Situace dospěla tak daleko, že je akutní nedostatek pracovní síly a to na různých pozicích. Když jsem před 3 lety na Zélandu žila, zájemci o práci na sadu museli objet několik farem a opravdu se snažit, aby je někde vzali. Peníze za tak těžkou práci také nebyly bůhví jaké. Většinou se platilo za provedenou práci, takže se člověk musel hodně ohánět, aby si vydělal něco málo přes minimální mzdu. Dnes prosí majitelé farem lidi, aby šli na farmy pracovat za mnohem, mnohem větší peníze než tehdy. Většina inzerátů nabízí hodinovou mzdu za 25-30 novozélandských dolarů na hodinu! Samozřejmě můžete dělat supervizory, manažery, kontrolory kvality a spoustu dalších pozic. Podobná situace je i ve stavebnictví, obchodu a spoustě dalších odvětví. Je sice trochu složité se do těchto zemí dostat a pracovat v nich, ale určitě to není nemožné. Více se dozvíte v knize Nebojte se zářit … 

 

Abyste mohli pracovat a žít někde jinde, zatímco se bude Česká republika škrábat z bahna, nemusíte jezdit ani na druhý konec světa. I evropské země si prošly a procházejí svým pomyslným korona-očistcem, nicméně jen málo ze západních vyspělých států tuto krizi ustálo tak špatně, jako my. Život v Británii se už také vrací pomalu do normálu, o severských státech ani nemluvě. Navíc se v rámci Evropy cestuje za prací opravdu snadno.

 

Určitě jste už někde slyšeli, že každá krize přináší i šance. Tato krize není jiná. Pokud nemáte závazky, nemocné rodiče, o které se musíte postarat nebo je váš život v takové fázi, že prostě odjet nemůžete, vyrazit do světa je v této době rozumnější než kdy dřív. Nebojte se, že teď není vhodná doba. Teď je ten nejlepší čas sbalit kufry a nečekat na to, jak se věci doma vyvinou. Přečtěte si ostatní články na mém webu, stáhněte si mou knihu Nebojte se zářit a odjeďte připraveni na život, který vás čeká.

Více článků najdete v Blogu.

 

Práce v zahraničí: 9 zbytečných důvodů, proč lidé v zahraničí pracují na nekvalifikovaných pozicích (i když nemusí)

Výhled z mé kanceláře, 44. patra mrakodrapu Wellington Tower na Toronto

Chtěli byste žít v cizí zemi, ale nechce se vám opouštět práce, která vás naplňuje nebo vám přináší dobré peníze?

Máte pocit, že se v zahraničí dá pracovat jen v zemědělství nebo ve fabrikách na výrobních linkách?

V tomto článku se proto zaměříme na 9 hlavních a také naprosto zbytečných důvodů, proč většina lidí, kteří začnou žít v zahraničí, zcela dobrovolně a svolně pracují na pozicích, které jsou daleko za jejich zkušenostmi. Jedná se o důvody, které brzdili nejen mě osobně, když jsem hledala svou první práci na Novém Zélandu, ale i další cestovatele. Věřím proto, že tento článek o tom, jakých chyb se při hledání dobré práce v zahraničí vyvarovat, pomůže i vám.

Určitě víte o lidech, kteří odešli z fajn práce v České republice, přestěhovali se někam do zahraničí a začínali tam úplně od začátku. Navzdory tomu, že měli dobrou, kvalifikovanou práci a vzdělání, začali pracovat na nejnižších pozicích pracovního trhu. Proč ale? „Když jste někde nový, tak to tak prostě chodí“, říkají, „teprve postupem času se vypracuješ.“

Celý tento web a koncept Nebojte se zářit ale dává informace o tom, že to tak být nemusí.

 

Důvod číslo 1: Nedostatečná znalost místního jazyka

Naším mateřským jazykem se mluví jenom v České republice a tak ať pojedete kamkoliv, vždy budete muset umět dostatečným způsobem umět jazyk jiný. Zní to jako úplně základní věc, o které se ani není nutné rozepisovat, ale opak je pravdou. Většina lidí, kteří přijedou do cizí země, se není schopná dostatečně domluvit a spoléhají na to, že se jazyk „nějak“ naučí a že jim „někdo“ bude pomáhat. Je ale potřeba, abyste již v momentě, kdy práci hledáte, se dorozuměli místním jazykem na úrovni téměř jako místní.

Musíte jim rozumět a je potřeba aby i oni rozuměli vám.

Spousta lidí má skvělé pracovní zkušenosti a největším důvodem, proč skončí jako dělníci ve výrobě nebo uklizečky, je jednoduše ten, že se nedokážou pořádně domluvit místním jazykem, a tedy nezvládnou optimálně třeba pracovní pohovor. V současnosti, kdy je na internetu množství lektorů, aplikací a videí zdarma, nebylo nikdy snazší se nějaký jazyk naučit. Zahodit kvůli tomu léta zkušeností za to nestojí.

Důvod číslo 2: Neznalost trhu práce

Dalším důvodem neúspěchu při hledání kvalifikované práce v zahraničí je žádný nebo nedostatečný průzkum trhu práce v místě, kde se člověk plánuje usadit.

Jak takový průzkum trhu vypadá? Je dobré mít povědomí o hlavních zaměstnavatelích v oblasti, pracovních agenturách, které se specializují na váš obor, aktuálních nabídkách pracovních míst (podle kterých budete psát životopis), finančním ohodnocení jednotlivých pozic atd.

Chybou, kterou cestovatelé často dělají, je to, že při výběru svého budoucího domova myslí intuitivně s tím, že si přece práci jako číšník nebo servírka seženou vždycky. Některé věci v životě je potřeba promýšlet ne intuitivně, ale systematicky. Stěhování se do cizí země je jednou z nich.

Jedině tak budete mít více šancí se lépe uplatnit.

Důvod číslo 3: Nedostatek peněz do začátku

Začít nový život v cizí zemi vyžaduje spoustu energie a i peněz. Je proto potřeba, abyste do zahraničí odjížděli s dostatečnou finanční rezervou. Proč? Důvod je jednoduchý: v případě, že si neuděláte dostatečnou finanční rezervu na prvních pár měsíců, riskujete to, že nebudete mít dostatek času. Nedostatek peněz a času pak povede k tomu, že si budete hledat jakoukoliv práci, tedy především tu, která neodpovídá vaší kvalifikaci a zkušenostem. Proto, abyste zvýšili své šance na úspěch a mohli tak vydělávat alespoň nějaké peníze na pokrytí nezbytných výdajů.

Jakmile už se jednou v takovém zaměstnání ocitnete a budete žít od výplaty k výplatě, bude velice těžké se z takového koloběhu vymanit.

Důvod číslo 4: Nedostatek nebo nadbytek sebevědomí

Každý extrém je špatný. Pokud budete působit nedostatkem sebevědomí je to totéž, jako byste neměli co nabídnout. Je proto potřeba, abyste se uměli prodat, a to nevtíravým a nenásilným způsobem. Nebojte se mluvit o tom, co umíte a co jste ve svém profesním životě zažili.

Pozor, není ale dobré mít přílišný nadbytek sebevědomí. Zaměstnavatelé se pak budou bát vás zaměstnat. Mohli byste například být moc autoritářští ke svým kolegům nebo mít problémy s respektováním nadřízeného.

Klíčem k úspěchu je zlatá střední cesta.

Ukažte, že jste v něčem dobří a budete přínosem, ale nevyzdvihujte svou osobu v superlativech. Dejte najevo, že jste rádi za každou zpětnou vazbu a že máte dostatek pokory při komunikaci s ostatními.

Snažte se také racionálně zbavit strachu z toho, že na dobrou práci v zahraničí nemáte. Strach vám k ničemu nebude – naopak, vše dobré ve vás udusí.

Důvod číslo 5: Špatně napsaný životopis

Většina lidí roli životopisu podceňuje. Nedají si s ním takovou práci, jakou si zaslouží. Životopis je vaší vizitkou a zprostředkovává první dojem, jaký na potenciálního zaměstnavatele uděláte.

Je proto potřeba, aby vaše CV bylo v ideálním případě perfektní.

Velikou chybou je pouhé přeložení životopisu do místního jazyka. Mnoho životopisů, které jsem pročítala u množství lidí, nemělo ani správně přeložené termíny, které v něm používali. Jednalo se typicky o špatné přeložení pozice nebo instituce (například Filozofická fakulta není Faculty of Philosophy ale Faculty of Arts).

Základem životopisu je správně zvolený formát obvyklý pro danou zemi, správně přeložené odborné termíny a gramatika a samozřejmě také kvalitní obsah reagující na pracovní nabídku.

Důvod číslo 6: Izolace od místních

Dalším zbytečným důvodem neúspěchu při hledání dobré práce v zahraničí je neochota začlenit se do místní kultury a mezi místní občany. Možná se více než o neochotu jedná o strach, že o mě místní lidé nebudou stát, když jsem tu nový. Určitě znáte přísloví Vrána k vráně sedá.

Člověk intuitivně vyhledává sobě podobné lidi, a tak první kroky nově příchozích vedou do českých komunit. Tam ale také většinou končí. Nový příchozí pak žije s Čechy, na výlety chodí s Čechy, do hospody chodí s Čechy, ostatní Češi mu pomáhají se zařizováním všelijakých věcí… Je sice na druhém konci světa, ale v podstatě pořád v Čechách. Vztahy a přátelství mezi krajany v zahraničí jsou něčím úžasným a kdyby se Češi v Čechách k sobě chovali alespoň z poloviny tak jako Češi v zahraničí, byl by tu ráj. Nicméně Češi v zahraničí jen málokdy pracují na manažerských pozicích a obecně mají málo kontaktů mezi místními.

Je potřeba si uvědomit, že jsou to právě místní, kteří vlastní firmy, jsou manažery a mají opravdovou moc vás profesně posunout výš.

Choďte na akce, kam chodí místní, najděte si nějaký kurz, který vás zajímá a budujte si s místními přátelské vztahy. Více o tom, jak rychle proniknout do místní kultury naleznete v mém eBooku zdarma: 10 jednoduchých rad Jak se zbavit nálepky imigranta v cizí zemi.

Důvod číslo 7: Pohodlnost/ lenost/ neochota se přizpůsobit

Možná jste ten typ člověka, který má rád výzvy a není pro něj problém, když může udělat něco navíc. V tom případě vám gratuluji, protože patříte mezi menšinu. Většina lidí totiž nechce dělat nic mimo své zaběhnuté koleje. Nechtějí se učit nic nového.

Často je to jeden z důvodů, proč jsou lidé neúspěšní, a to nejen při hledání dobré práce v zahraničí. Mají nějakou představu o tom, co budou dělat a nechtějí ze své představy slevit ani o kousek. Nechtějí se přizpůsobit trhu, a tak raději nastoupí na pozici, která jim snáze spadne do klína.

Pokud máte své zkušenosti a chcete je posunout dál, nebuďte líní pro to udělat něco navíc.

Berte své získání dobré práce v zahraničí jako výzvu a nenechte se obalamutit leností.

Důvod číslo 8: Omezená pracovní víza

Pokud máte pracovní víza časově nebo profesně omezená, je to pro vás určitý handicap. Osobně ale musím říct, že i s tím se dá pracovat a dobrá práce sehnat. Na začátku vašeho pobytu s délkou víz, která jste získali nic moc nenaděláte, a tak je potřeba to přestat vnímat jako překážku.

Je nutné mít vizi do budoucna, kterou potencionálnímu představíte. Můžete mu říci, že ačkoliv máte víza platná jen 6 měsíců, už teď pracujete na jejich prodloužení, protože tu chcete zůstat. Udělejte z toho vaši výhodu.

Ukažte se jako někdo, kdo má vizi a pere se s překážkami, které mu byly do cesty dány.

Přesně tak jsem se vždy pokoušela na pohovorech působit a většinou to klaplo. Pozice mi byla nabídnuta i přesto, že mi pracovní víza končila třeba už za tři měsíce!

Důvod číslo 9: Nedostatečná kvalifikace nebo její neprokázání

Když jsem poprvé odjela pracovně do zahraničí, plánovala jsem, že budu pracovat jako masérka. Mám certifikaci od Ministerstva školství v ČR, kurz probíhal intenzivně celý rok pod záštitou britské masérské školy. Před odjezdem brala jako samozřejmost, že se masážím budu moci se svou kvalifikací věnovat i na Novém Zélandu. Pěkně jsem se ale zmýlila…

Pro výkon profese maséra na Novém Zélandu potřebujete mít novozélandskou kvalifikaci, jinak nemůžete profesi legálně provozovat a už vůbec vás nikdo nezaměstná.

Diplomy s razítkem českého ministerstva mi byly úplně k ničemu. Jediná možnost byla udělat si další zkoušku opravňující maséra z cizí země provozovat tuto činnost na Zélandu. Jelikož jsem si našla práci v jiném odvětví, zkoušku jsem si nakonec neudělala a masírovala jsem jen známé a kamarády.

Dejte si proto pozor na to, aby vaše kvalifikace byla uznatelná i v zemi, kam se chystáte odjet. Třeba bude jen třeba nechat si přeložit pár dokumentů, třeba si budete muset udělat doplňující zkoušky.

Bez prokázání odbornosti se v některých profesích neobejdete.

Závěrem

V tomto článku jsme se zabývali nejčastějšími chybami lidí, kteří přijedou do cizí země a snaží se si tam najít práci, která odpovídá jejich zkušenostem. Nejedná se o složité a fatální věci, jde spíše o to si určité souvislosti uvědomit.

Přeji vám hodně zdaru a co nejméně zbytečných chyb na vaší cestě!

Více článků najdete v Blogu.

Proč jsem svůj systém získání dobré práce v zahraničí nazvala zrovna Nebojte se zářit?

Nebojte se zářit - získání dobré práce v zahraničí není žádná velká věda

Napadlo Vás někdy, jaké by to bylo přestěhovat se a začít nový život v jiné zemi?

Pokud ano, tak jste tu správně a zároveň patříte ke stovkám milionů lidí na světě, kteří to mají stejně.

Některé to nejen napadlo, ale svůj záměr i zrealizovali. Patřím k nim i já.

Po dlouhém rozvažování, které trvalo několik let, jsem dala výpověď ze stávající práce a vydala se na cestu s jasným cílem:

Žít na Novém Zélandu se vším, co k tomu patří.

Otázky, které zákonitě padnou dále na řadu jsou:

Jak se budu v zahraničí živit? Co budu dělat za práci? Co když se mi nepodaří sehnat práci v mém oboru? Co když budu muset dělat to, co nechci jenom proto, abych se uživila?

Ještě před svým odjezdem jsem si dělala průzkum trhu a snažila se na internetu najít jakékoliv užitečné informace o tom, jak se dá na Novém Zélandu a v zahraničí obecně sehnat normální dobrá práce. O tomto tématu jsem vůbec nic nenašla. Nechala jsem to tehdy být s tím, že to přece „nějak půjde“ až budu na místě.

Když jsem už na Zélandu byla a práci „naostro“ hledala, přicházela jsem postupně na to, že mám podstatně ztížené podmínky tím, že jsem (zcela upřímně) nový přistěhovalec.

Hledat práci není samo o sobě zcela jednoduché ani v zemi, ve které jste se narodili a vyrůstali, natož někde, kde jste úplně nový.


Jste znevýhodněni následujícími faktory:
– nemáte svou síť kontaktů. Rodina, staří i noví známí, kamarádi, kteří vám jsou v případě nouze schopni podat pomocnou ruku, poradit, pomoct, přimluvit se, dohodit, jsou daleko. I když třeba do zahraničí za někým jedete, není to to samé, jako žít ve své komfortní zóně. Jste na všechno sami.

– nemáte žádné zkušenosti s pracovním trhem. Nevíte, jaké firmy zaměstnávají lidi s vaší kvalifikací, na koho se obrátit o relevantní radu nebo jak se vůbec dostat k dobré práci. Z toho plynou i chyby, které zákonitě děláte, protože spoustu věcí prostě nemůžete znát.

– nejste rodilým mluvčím. Musíte se o to více snažit, abyste se mohli bez problémů dorozumět.

– právně nejste občanem dané země a pravděpodobně kvůli tomu máte i omezená pracovní víza.

– pokud nemáte opravdu dostatečnou finanční rezervu, máte omezené finanční prostředky a jste tak časem tlačeni k tomu, vydělat dostatek peněz, abyste mohli zaplatit nájem a nezbytné výdaje.


Toto je jen pár nevýhod, se kterými jsem se musela potýkat já osobně.
Na první pohled vypadají jako nárazová stěna, přes kterou je velice obtížné, ne-li skoro nemožné se k dobré práci dostat. S trochou strategie to nicméně jde. Získat dobrou práci jako mají místní je sice trochu těžké, ale rozhodně ne nemožné.

Většina lidí se v tomto bodě otočí a řekne něco jako: „Hm, sice mám vzdělání, kvalifikaci nebo několik let praxe v mém oboru a práce mě baví, ale jedu přece do cizí země a tak půjdu třeba umývat nádobí někam do restaurace, abych alespoň něco měl.“
Tohle udělá 80% lidí. Zbylých 20% se sice pokusí kvalifikovanou práci hledat, do pár týdnů ale neuspěje a nakonec vezme první práci, která jim vydělá alespoň na nájem.

Jaká škoda!


V zahraničí jsem poznala spousty lidí, kteří byli ve svém oboru opravdu dobří. V Čechách pracovali pro velké i menší firmy na skvělých pozicích, měli cenné zkušenosti, byli schopní – měli toho spoustu CO NABÍDNOUT. Bohužel ale s příchodem do jiné země nabyli dojmu, že jsou najednou vlastně k ničemu a nikdo na ně nečeká a to všechno jen proto, že se v dané zemi nenarodili.


Přesně na toto reaguje můj koncept Nebojte se zářit.

Je o tom vám připomenout, že máte světu co nabídnout.

Je o tom vás zbavit pochyb o sobě samém, které vám brání na cestě.

Je o tom vám pomoci růst, abyste se nezastavili a šli pořád kupředu.

Je o tom vám předat zkušenosti, abyste zbytečně netápali .


Jsem přesvědčená, že každý v sobě máme jiskru, která nás provází naším snem. Tím, že se bojíme neúspěchu, nevěříme si nebo prostě jen nevíme jak na to, tuhle jiskru pomalu dusíme.


Koncept Nebojte se zářit vás naučí, jak v cizí zemi zářit a nezhasnout. Ukáže Vám jak využít to, co jste se doposud naučili a oslnit tím zaměstnavatele v zahraničí. Jak získat odpovídající práci v oboru, který je vám vlastní nebo blízký. Jak vydělat skvělé peníze, naplno si život v zahraničí užít, dál se učit a získávat zkušenosti. Jak být svobodnější a moci si vybírat pro koho budete pracovat a vytvářet tak hodnoty za svůj čas. 

Více článků najdete v Blogu.